*Návrat do reality*
8. srpna 2011 v 23:42 | Ladíí
|
Téma týdne
Svět je nespravedlivý... Asi každý zažil nějakou nespravedlnost, proto každý z nás potřebuje oddechnout a utéct trochu do jiného světa. Moje relaxace a utěk od reality je docela prostý... Nepotřebuju jet na dovolenou do Egypta, Řecka, Chorvatska nebo Itálie a být v pětihvězdičkovém hotelu a předhánět se ze sousedama, kdo byl letos na dražší dovolené (a že znám spoustu takových lidí)... Stačí mi pouze si chvilku sednout, pustit si oblíbenou písičku a snít o tom, jak bych jednou mohla žít.... Byla bych někde daleko, třeba Paříš, nebo Anglie, měla bych svou kavárnu, která by prosperovala, když bych přišla domů, vítal by mě můl manžel kterého bych milovala a on si mě vážil... Nejen proto, že mu vyperu a uvařím, ale proto, že mu naplnuji život. Časem bychom měli děti a spoustu přátel a jeden člověk by litoval toho, že je takový, jaký je... Jenže potomse proberu a už je to tady... "Ale ty jsi mi slíbila, že mi ten úkol napíšeš...", "Láďo? A kdy tam teda už konečně půjdeme...?", "A Bořku, proč jsi včera nepřijala...?" A už je to od znova... Ale stejně jsem ráda, že je mám :) Kdybych je neměla, tak jenom sedím a s ním o přátelích... Čas od času je potřeba oddechnout, ale nesmíte si na to zvyknout, janak by jste realitu nezvládali... Já jsem před ní také utíkala do svých snů... Vymyslela jsem si svou kavárnu, které se držím a tak mě chytla, že jsem si umanula, že si ji prostě jednou vybojuju...

*Duchové*
11. července 2011 v 18:07 | Ladíí
|
Téma týdne
Znám příběhy od pár známých typu: Seděli jsme a najednou spadla polička, ale co je na tom to zajímávé! Ve stěně zůstali skoby .... Má kamarádka slyšela chodit po bytě duchy, tak byla u nějakého pána, který ji po bytě svítil svíčkou a dochové zmizeli .... Stále se nám otevírali okna v místnosti, kde zemřela babička.
Možná na tom něco pravdy je, možná to jsou pouze flámy lidí, kteří chtějí být jenom zajímaví. Ze své vlastbí zkušenosti musím přiznat, že na světě se někdy dějí opravdu zvláštní a nevysvětelné věci. Psala jsem do školy úvahu o posmrtném životě. Je zajímavé se někdy zamyslet nad tím, co se stane, až zemřeme... Třeba z nás bude duch, třeba odejdeme do nebe, třeba do pekla, třeba... Říká se, že "duch" je způsoben dopadem světla na nějaký povrch a to budí dojem nějako postavy. V duchy nevěřím, ale věřím, že je něco mezi nebem a zemí...
Možná na tom něco pravdy je, možná to jsou pouze flámy lidí, kteří chtějí být jenom zajímaví. Ze své vlastbí zkušenosti musím přiznat, že na světě se někdy dějí opravdu zvláštní a nevysvětelné věci. Psala jsem do školy úvahu o posmrtném životě. Je zajímavé se někdy zamyslet nad tím, co se stane, až zemřeme... Třeba z nás bude duch, třeba odejdeme do nebe, třeba do pekla, třeba... Říká se, že "duch" je způsoben dopadem světla na nějaký povrch a to budí dojem nějako postavy. V duchy nevěřím, ale věřím, že je něco mezi nebem a zemí...

*Druhá tvář*
4. července 2011 v 23:37 | Ladíí
|
Téma týdne
Každý to asi zná. Jsem puberťačka, která má často velké záchvaty smíchu. Mám dost kamarádů a když jsem ve své "náladě" jsem i dost otravná. Díky mým "splašeným" hormonům mám také výlevy špatné nálady. Ale pokaždé si říkám, že se na všechny vykašlu, budu žít svůj život, nasadím si růžové brýle, abych se vrátila alespoň na chvilku do mých dětských let ... bez starostí ... bez strachu ... s pocitem, že se nic nemůže stát. Není úžasné být dítětem? Je hezké být dospělým, ale ještě krásnější být dítětem.
Zajímavé, že když se člověku daří, vidí vše krásné a říká si, že má pro co žít ... ale, když se člověku prostě nedaří, vidí vše černé, i to, co dřív bylo jasně žluté, nebo bílé ....
VŽDYCKY si říkejte, že na tom jsou lidé i hůř, než vy ... a vy jim můžete pomoct :) Hlavu vzhůru a hurá do boje
→Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut.←
→Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut.←
*Nevěra*
29. května 2011 v 0:19 | Ladíí
|
Téma týdne
Nevěra... Každý si pod tímto slovem představí něco jiného. Někdo si představí sex, líbání, žárlivost, bar, diskotéku... Definice nevěry: Nevěra je sexuální, resp. milostný poměr s partnerem mimo manželství nebo též mimo jiný dlouhotrvající vážný vztah, s nímž se pojí slib věrnosti. Docela mi to příjde vtipné, když pomyslín na "volné" svazky, kde mají oba partneři možnost, dělat si co chtějí. Ale ať se podíváte na dneštní svět z jakékoli strany, je divný. Muži chodí na plastické operace, ženy honí každou kalorii, milionáři se chlubí s novým autem nebo domem, místo toho, aby udělali nějaký dobrý zkutek.

*Budoucnost*
29. května 2011 v 0:15 | Ladíí
|
Téma týdne
Každý si nějak plánuje svou budoucnost a má představu, jak bude "jednou" žit. Já jsem měla taky takové, teda stále mám. Od malička jsem si přectavovala, jak budu mít velký dům a všechno tam bude zařízeno podle anglického a francouzského stylu. Bílý nábytek, pastelové barvy... Neříkám, že jsem se tohoto snu nevzdala, ale už přicházím na to, že mi to dá dost práce se tak dalece dopracovat. Budoucnost se dá naplánovat, ale nikdo neví co vás během života potká a vaši budoucnost ovlivní. Moje přectava budoucnosti je, že bych se chtěla dostat na slušnou školu, Udělat vysokou školu, procestovat alespoň kousek světa, určitě bych se chtěla jet podívat do Francie, to je můj sen, hned po Francii to je Anglie,ve které mám větší šanci se prosadit, protože anglicky umím alespoň základy, ale francouzsky umím pouze popřát dobrou chuť. Jestli udělám vysokou školu, chěla bych pracovat v zahraničí jako au-pair, protože miluju děti a pak se přestěhovat zpátky do Čech a otevřít si tu kavárnu, o které také dlouho sním. Asi jsem hodně náročná, ale myslím s, že je lepší žít pro něco, než žít ze dne na den a ono nějak bude... Všem přeji, aby se vám vaše sny a přání splnily :)))

6.května
6. května 2011 v 22:24 | Ladíí
|
Deníček
Tak jsem opět tu :)) Zažila jsem dost pestré jaro. Po dost dlouhé době jsem viděla svého synovce a neteř, kteří ohromně vyrostli :)) Jiříček je užasný chlapeček a o Kristýnce ani nemluvím :)) Samozřejmě tu byl také první máj :)) A já (zase) uschla, narozdíl od mým kamarádů, kteří si to opravdu užili a aby toho nebylo málo na Velikonoce jsem byla opravdu "vykvetlá", protože jsem dostala neštovice a celá flekatá jsem je nechtěla strašit :D Prý vypadám jako kráva Milka, protože jsem byla namazaná Genciálkou :D Opravdu paráda tedy, ve škole zameškané dva týdny a navíc mě tam čeká holčiny, která se přistěhovala :D To si tedy užijeme :) Všem
Realismus
19. února 2011 v 20:36 | Ladíí
|
Literatura
Realismus ve světové a české literatuře
Realismus (realis => skutečný)
Realismus je umělecký směr druhé poloviny 19.století. V umění byl označován pojmem realismus, v literatuře se vykytuje spíše jako kritický realismus. Od romantismu se odlišuje zejména tím, že oproti němu, kde v dílech vystupovali mnohdy smyšlení hrdinové na smyšlených místech a ve smyšlených situacích nebo byli charakterizování subjektivní vizí autora a do jisté míry idealizováni, realismus se snaží zachytit skutečnost objektivně takovou jakou je, na základě přesného a všestranného studia společenského života ve všech jeho projevech. Vychází od obyčejného průměrného člověka a zachycuje jej ve vývoji spolu se společností a prostředím. Realismus, nebo-li kritický realismus, se uplatnil v románu a dramatu, ale ne v poezii.
Vynálezy a objevy předcházející realismu:
Darwinova teorie (evoluční teorie), Pasternakovy lékařské objevy (vakcína proti vzteklině), vynález dynama, rychlý rozvoj železnice, prudký vzestup průmyslu.
Hlavní rysy realismu:
1) Realismus je zobrazení typických charakterů za typických okolností
2) obrací se ke každodenní tématice, odmítá alegorii (jinotaj), symboly a historické látky
3) přesně a všestranně sleduje společenský život
4) chce zobrazit průměrného člověka v jeho typickém prostředí
5) hrdina se vyvíjí pod vlivem doby a okolností
6) autor není v díle přímo účastníkem, stojí jakoby nad ním (objektivní přístup)
7) realisty zajímá současnost, nikoliv historie
8) společensky angažovaný směr poukazující na křivdy a odhalující zlo
9) zobrazuje i negativní životní jevy (alkoholismus, prostituce), které byly dříve pro umělecké dílo nevhodné
10) hlavní zásadou je pravdivé zobrazení skutečnosti
11) základním žánrem je román (vznikají celé románové cykly), do děl se dostává hovorový jazyk a nářečí
Anglický realismus
Daniel Defoe
Autor světoznámého románu Robinson Crusoe. Nebyl spisovatelem, chtěl jen zbohatnou jakoukoliv cestou.
Jonathan Swift
Autor knihy Guliverovy cesty.
Charles Dickens
Prožil málo radostné dětství. Otec, drobný úředníček, se ocitl ve vězení pro dlužníky, kam jej následovala i žena s dětmi. Již ve dvanácti letech si Dickens sám musel vydělávat na živobytí. Pracoval v továrně vyrábějící leštidla na boty v ponurém a špinavém prostředí s hrubými lidmi. Proto se také tak často zabývá osudy nešťastných dětí bez domova a rodiny, které se musí na vlastní pěst probíjet životem. Jeho díla jsou částečně autobiografická.
Oliver Twist - příběh chlapce vychovaného v sirotčinci, kde vládlo bezpráví, krutost a hlad. Po útěku do Londýna se dostává do zlodějské bandy a při jedné akci je zatčen. Jeho kumpáni jsou posléze pochytáni a Oliver se dostává do péče bohatého staršího pána, který jej vychová a po kterém nakonec také zdědí všechen jeho majetek.
Kronika Pickwickova klubu - dílo psané na objednávku, které jej světově proslavilo. Zobrazuje soudobou Anglii tak, jak ve skutečnosti vypadala, kritizuje veřejné instituce (chudobince, vězení pro dlužníky) a sociální poměry (práce dětí v továrnách, bída londýnských předměstí), což ale zmírňuje humorem.
David Copperfield
Malá Dorritka
Nadějné vyhlídky
Francouzský realismus
August Comte
Zakladatel sociologie (nauka o společnosti) a filosofie positivismu.
Hyppolite Taine
Francouzský literární vědec a filosof. Zdůraznil rozhodující vliv dědičnosti, prostředí a rasy na vývoj jedince. Úkolem umění je dle něj napodobovat přírodu, literatura má zevšeobecňovat fakta. Z těchto vědeckých podnětů čerpá realismus.
Honoré de Balzac
Jako mladý venkovan přišel do Paříže, kde měl podle otcova přání studovat práva. To se ovšem nesplnilo a stal se románovým kronikářem města. Nejprve psal dobrodružné romány, které byly mnohdy umělecky podprůměrné. Stále se potácel v dluzích a utíkal před věřiteli, kteří jej uháněli na každém kroku, avšak i přes jeho snahu všechny výdělečné podniky nakonec ztroskotávají. Protože potřeboval splatit dluhy a toužil po vstupu do aristokratické společnosti, pouští se do sňatku s polskou šlechtičnou, ale brzy na to umírá.
Děj Balzacových děl probíhá na jednom místě a je průřezem společenských vrstev od nejnižší až po nejvyšší třídy.
Lidská komedie - soubor asi sta románů rozdělený do tří částí, Studie mravů,Studie filosofické a Studie analytické. V tomto díle je vystižen přelom dvou epoch, aristokratického feudalismu a měšťanského kapitalismu. Sám říkal, že chtěl v tomto díle zachytit všechny společenské vrstvy, všechny situace, charaktery, způsoby života, povolání atd.
Romány jsou význačné tím, že hrdina, který hrál v prvním vedlejší roli, v dalším se posouvá na roli hlavní a některé z románů, které na sebe navazují, jsou zařazeny do různých oddílů.
Otec Goriot - příběh otce, který své dcery provdá za bohaté šlechtice a za svou dobrotu dožije sám, bez zájmu obou dětí, které se za něj stydí, jen v péči studenta Rastignace, který se odebral do Paříže s touhou vyniknout. Ten postupně přichází na to, že vůle, pracovitost, odhodlání a nadání jsou k ničemu, když člověk nemá peníze. Proto také odhazuje všechny morální zásady při honbě za penězi. Setkává se i s Vautrinem, který obohacuje jeho životní zkušenosti a vyniká cynismem, a který je později odhalen jako zločinec, díky čemuž Rastignacovy iluze načas vítězí. V dalších románech pronikl pak Rastignac do politiky poté, co přijal Vautrinovu filosofii, která tvrdila, že "Za velkým jměním, nabytým neznámo jak, tají se vždycky zločin, promlčený proto, že byl čistě proveden."
Jules Verne
Zakladatel sci-fi literatury. Ve svých knihách předpověděl mnoho objevů a vynálezů, které se později staly skutečnými.
20 tisíc mil pod mořem
Tajuplný ostrov
Ocelové město
Pět neděl v balónu
Patnáctiletý kapitán
Dva roky prázdnin
Cesta kolem světa za 80 dní
Cesta do středu země
Ruský realismus
Ivan Sergevič Turgeněv
Ruský spisovatel, v jehož dílech se vyskytují dva typy hrdinů, tzv. hamletovský typ (vzdělanec mající plnou hlavu všemožných teorií, ale skepse podlamuje jeho síly) a typ Don Quichotský (romantik mající plno plánů, které ale v praxi většinou ztroskotají).
Lovcovy zápisky - dílo mající základ v překrásné ruské přírodě, široké ruské duši, ostře kritizuje nevolnictví
Otcové a děti - slavný román o ruské statkářské společnosti, hlavně o mladé generaci, jejímž mluvčím je Bazarov, mladý muž neuznávající lásku, umění, Boha, společenský řád a popírající všechny hodnoty (nihilista).
Fedor Michajlovič Dostojevskij
Byl odsouzen k trestu smrti za účast na protivládním povstání, v poslední chvíli mu však byla dána milost a trest byl změněn na dlouholetý pobyt na Sibiři. Trpěl epilepsií, která se mu tím ještě více zhoršila. Ve svých románech zachycuje nejpochmurnější zkušenosti své i lidí, se kterými se setkal. Působí silně depresivně.
Zločin a trest - jeden ze základních románů ruské literatury 2. poloviny 19. století. Chudý petrohradský student Raskolnikov provede loupežnou vraždu lichvářky a její sestry. Podaří se mu zahladit stopy, ale přestože si svůj čin racionálně odůvodnil, uvědomuje si jeho hrůzu. Seznámí se se Soňou, která živí rodinu své nevlastní matky prostitucí. Raskolnikov se jí svěřuje načež mu Soňa radí, aby se přiznal a přijal trest. Po těžkém vnitřním boji tak učiní a je odsouzen k několika letům těžkých prací na Sibiři, kam ho provází Soňa a svou nesobeckou láskou způsobí jeho přerod… Raskolnikov se však až do konce cítí nevinen a tvrdí, že nezabil člověka, ale princip - zlo. Je přesvědčen, že silný jedinec má právo přestoupit zákon a může i zabít.
Bratři Karamazovi - ukončuje vývoj filosoficko-náboženských a společensko-historických názorů Dostojevského. Líčí osudy rodiny Karamazových, otce Fedora Pavloviče a jeho čtyř synů, Dimitrije, Ivana, Aljoši a Smerďakova. Pavlovič je ožrala a člověk pochybných mravů. Nejstarší syn Dimitrij je mu hodně podobný, ale ještě má šanci na nápravu. Ivan představuje typ přemýšlivého člověka , který dospívá k odmítnutí náboženství a Boží existence na rozdíl od Aljošiho, který zoufale hledá víru, která by jej zachránila před mravním úpadkem. Smerďakov je stejného názoru jako Ivan, že není Boha a tudíž je všechno dovoleno, zabije starého Karamazova a dohnán výčitkami svědomí k šílenství, spáchá sebevraždu. V díle je ostře kritizována církev.
Běsové - román podle skutečného příběhu revolucionáře Nečajova, který připravoval povstání a dal zavraždit studenta Ivanova, který ho neposlechl jeho příkazu. Toto dílo částečně navazuje na Turgeněvovo dílo Otcové a děti a je protirevolučně zaměřeno, hlásá filosofii pokory.
Zápisky z mrtvého domu - dílo zachycující otřesné zážitky ze Sibiře
Lev Nikolajevič Tolstoj
Jeden z předních ruských spisovatelů šlechtického původu.
Vojna a mír - románová epopej (4 dílný román), na pozadí rozhodujících historických událostí (válka s Napoleonem, ústup francouzské armády) představuje život soudobé ruské společnosti. V románu vystupuje cca 250 postav.
Anna Kareninová - krásná, mladá, bohatá žena žijící ve spořádaném manželství. V Moskvě, kam přijíždí zachránit manželství svého bratra, se setkává s vojenským důstojníkem Vronskim. Kvůli němu opustí manžela i syna, kterému otec řekne, že Anna zemřela. Anna prožívá s Vronskim líbánky v Benátkách. Vronskij je však povrchní a nestálý člověk, Anna jej brzy omrzí a tak se s přáteli rozhodne jít do války. Anně se hroutí celý svět a když vidí, jak se Vronskij na nádraží loučí s jinou ženou, ze zoufalství skočí pod vlak.
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Ruský spisovatel pocházející z Ukrajiny, vyrůstal v chudé rodině. V knihách zobrazuje lidové znaky a zvyky, postavy, jež za život poznal.
Ženitba
Hráči
Revizor - komedie z roku 1836 zobrazující nepoctivost vyšších úředníků. Hra měla ve své době obrovský ohlas, Gogol se však zalekl velké slávy a začal smysl komedie vysvětlovat alegoricky a oslabovat její společenský účinek.
V zapadlém městečku čekají úředníci příjezd revizora z Petrohradu. Náhodnou se zde ocitne bezvýznamný úředníček Chlestakov, kterého všichni považují za revizora, jenž přijel tajně. Snaží se ho uplácet, zvou jej do svých domů a nabízí mu dceru. Chlestakov omylu využívá. Nakonec z městečka odjíždí, protože se bojí prozrazení a posléze se všichni dovídají, jak byli napáleni. Aby toho nebylo málo, přijíždí pravý revizor, na jehož úplatu již nezbylo…
Mrtvé duše - román, vrchol Gogolova prozaického umění. Chtěl zde zobrazit Rusko se všemi jeho světlými i stinnými stránkami. Román měl původně dva díly, ale druhý spálil.
Úředník Čičikov vymyslí plán na zbohatnutí. Objíždí sedláky a za pakatel od nich odkupuje seznamy mrtvých nevolníků. Pak se vykazuje určitým počtem nevolníků a podle tehdejšího práva žádá o přidělení půdy zdarma v málo zalidněných oblastech. V románě je podán obraz mravního úpadku statkářů a prodejnost úředníků, kritizuje nevolnictví i carské zřízení.
Polský realismus
Henryk Sienkiewicz
Polský autor, který by se díky svým historickým románům dal přirovnat k Jiráskovi. Celé jeho dílo mělo sloužit k posílení národního ducha.
Křižáci
Ohněm a mečem - 4 dílný román, líčí boje polských šlechtických magnátů v 17. století proti ukrajinským kozákům a povstání hejtmana Bohdana Chmelnického
Quo vadis? - jeden z nejznámějších románů, popisuje osudy prvních křesťanů za vlády císaře Nerona
Boleslav Prus
Vlastním jménem Alexandr Głowacki, autor románů, v nichž si všímá osudu drobných lidí.
Na přední stráži - o polském sedlákovi bránícím zděděnou půdu před německými kolonisty
Loutka - rozsáhlý společenský román
Farao - zobrazuje život ve starém Egyptě
Francouzský Naturalismus
Vyrůstá z realismu. Člověka pokládá za pouhou biologickou hříčku. Lidský charakter je podle naturalistů určován dědičností a prostředím (přeceňovali tento vliv). V románech jsou naturalistické scény drsné, surové a kruté.
Emil Zola
Průkopník naturalismu, tvůrce naturalistického románu.
Tereza Rougonová - skandální román, osud ženy, která za pomoci svého milence zabije manžela, kterého nikdy nemilovala
Rougon-Macquartové - cyklus románů s podtitulem "Přírodovědný a sociální dějepis jedné rodiny za druhého císařství."
Štěstí Rougonů
Zabiják - alkohol, který ničí životy dříve spořádaných a pracovitých lidí, z nichž se postupně stávají trosky, surovci a vrazi. I mladá a šikovná Gerovaisa upadá postupně morálně a fyzicky a z její dcery Nany se stává prostitutka.
Nana - osud Gervaisiny dcery Nany, která se z pouliční holky stane herečkou pochybné kvality, ale u mužů má úspěch pro svou krásu. Střídá milence z vyšší společnosti, starší boháče i studenty a finančně je ruinuje. Zabředá stále více do mravního bahna a špíny, kde umírá, protože neštovice ji připravily o krásu.
Člověk bestie - osudy Gervaisina syna Jakuba, který navenek vystupuje jako slušný mladý muž, ale uvnitř nosí zvířecí pudy a touhu zabíjet.
Gyuy de Maupassany
Velký romanopisec a novelista šlechtického původu, dítě štěstěny, krásný a bohatý muž, miláček žen píšící jen pro zábavu (přes 300 povídek). Ke konci života trpěl duševní chorobou a dožil v sanatoriu pro duševně choré.
Kulička - příběh skupiny lidí jedoucích dostavníkem z města obsazeného pruskými vojáky. Cestou je zastaví pruský důstojník a cestující přemluví prostitutku Kuličku, aby s ním strávila noc a oni mohli jet dál. Za tento svůj "vlastenecký čin" sklidí však jen pohrdání.
Miláček - autobiografický román, obraz vzestupu a kariéry mladého novináře G. Deroye, intelektuála a záletníka, sukničkáře a falešného člověka, který se dostává k cíli přes předstíranou lásku k ženám svých nadřízených a vlivných osobností. Jeho šarmu podléhají všechny ženy - je jejich miláček.
Realismus v české literatuře
Božena Němcová
První moderní česká spisovatelka, před ní byla známá pouze Magdalena Dobromila Rettigová (psala pouze kuchařky, sladkobolné povídky pro paní a dívky, jejím vzorem byla George Sandová, představitelka emancipace).
Narodila se pravděpodobně ve Vídni jako dcera panského kočího, Němce Jana Pankla, a české služky Terezie Novotné. Její dívčí jméno bylo Barbora Panklová. Do školy chodila v České skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci ve Chvalkovicích, kde se poprvé setkala s německou romantickou literaturou.
Již v 17 letech se na nátlak matky provdala za Josefa Němce s nímž měla 4 děti. Jejich manželství nebylo dobré a často se stěhovali - Polná, Domažlice, Praha, Nymburk, Liberec, Slovensko, Praha.
Za svého pobytu v Praze si vybudovala vysoké postavení a nalezla mnoho přátel (Sabina, Erben, Světlá, Nebeský, Purkyně)
Po 3 letech se stěhují do Domažlic, kde sbírá lidovou slovesnost. Poté je Němec přeložen na Slovensko, ale Božena zůstává v Praze. Čtyřikrát ho navštívila a seznámila se se slovenskými spisovateli.
Roku 1854 Němec ztratil práci, vrátil se zpět do Čech a rodina žila v bídě, odkázána pouze na spisovatelské výdělky Boženy a na pomoc přátel. V těchto dobách umírá jejich nejstarší syn Hynek, hudebně a literárně nadaný. Němcová utíká ze svého trápení do vzpomínek na dětství, milovanou babičku a tvoří svá nejlepší díla. Roku 1861 se rozchází s manželem a stěhuje se do Litomyšle, kde chtěla vydat všechny své spisy. Na smrt nemocná se však vrací do Prahy a v lednu 1862 umírá. Je pohřbena v Praze na Vyšehradě.
Činnost sběratelská - studovala způsob života na Slovensku a v Domažlicích, lidové zvyky a lidovou slovesnost
Pohádky:
Národní báchorky a pověsti - zaměřuje se na způsob podání, charakterizuje vlastnosti lidí v Čechách. Hrdinové vítězí nad povýšeností a zlobou.
Národní báchorky a pověsti - zaměřuje se na způsob podání, charakterizuje vlastnosti lidí v Čechách. Hrdinové vítězí nad povýšeností a zlobou.
Slovenské pohádky a pověsti - Němcová se snažila zachytit podobu pohádek tak, jak je slyšela z úst vypravěčů, nebo jak je nalezla ve dříve vydaných sbírkách
Povídky: - s ženskou tématikou : Divá Bára
Karla
Baruška
- s venkovskou tématikou: Dobrý člověk
Pohorská vesnice - pokus o harmonizaci vztahů mezi lidem a šlechtou
Chudí lidé
Pan učitel
V zámku a podzámčí - protiklad rozmařilého života rodiny Skočdopolových a bídy v podzámčí. Zámecká paní se až po těžké nemoci stává dobročinnou ženou.
Němcová by se dala přiřadit částečně k romantikům, protože ve svých dílech vytváří vždy typ dobrého člověka.
Babička (1855) - podtitul Obrazy z venkovského života. Hlavním zdrojem inspirace byly vzpomínky na dětství se záměrem ukázat harmonický život prostých lidí. Děj se odehrává na Starém Bělidle. Dílo je rozděleno na dvě části (Život na vesnici, Život na zámku), samostatně stojí příběh o Viktorce.
Babička je mravní ideál a výchovný příklad pro celé své okolí. Je to zkušená a moudrá žena, která šťastně řeší všechny životní situace. I v panské společnosti si získává respekt a autoritu svou moudrostí, a upřímností si nakloní i paní kněžnu. Babička je taky velká vlastenka a k lásce k vlasti vede i děti. Babička i Němcová jsou přesvědčeni, že mravní ušlechtilost musí nakonec zvítězit ve světě plném zla a nespravedlnosti. Symbolickým vyjádřením tohoto názoru jsou závěrečná slova kněžny ve chvíli, kdy pohřební průvod doprovází rakev s babičkou:"Šťastná to žena."
Jazyk díla je živý, bohatý, názorný, občas se vyskytují nářeční prvky. Z dnešního hlediska vypadá zastarale (šukat - uklízet). Kniha byla 5x zfilmována (1921, 1939, 1940, 1962, 1971).
Karel Havlíček Borovský
Narodil se v Borové u Přibyslavi (odtud Borovský) v zámožné kupecké rodině. Studoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkově Brodě) a filosofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, protože v tomto povolání viděl možnost, jak výchovně působit na lid. Kvůli kasárenskému životu v semináři a protičeskému postoji jeho ředitele zaujal Havlíček odpor k církvi, pročež byl brzy vyloučen.
Na doporučení Šafaříka odcestoval roku 1842 do Ruska, kde byl zprvu nadšen vším, co viděl, později však začal celou zemi vnímat kritičtěji a spatřovat její četné nedostatky, což mělo za následek rozčarování a ztrátu iluzí.
Havlíček kritizoval všechny vlastence, kteří o vlastenectví jen horečně psali nesčetné množství článků a děl, mluvili o něm a přitom o něj jinak neusilovali.
Po návratu z Ruska se stal Havlíček redaktorem Pražských novin, které do té doby byly vyloženě národním orgánem a zpolitizoval je. Přispíval do rubriky zahraničních zpráv, ve které čtenáře informoval o politickém životě v cizině a také o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Již v prvním roce působení vystoupil článkem Slovan a Čech proti kollárovské slovanské vzájemnosti.
Začátkem dubna roku 1848 zakládá vlastní Národní noviny, které se od počátku staly mluvčím liberální strany, a ve kterých byly především formulovány zásady austroslavismu (myšlenka zachování Rakousko Uherska.) Prosazoval názor, že noviny nemají čtenáře jen informovat a bavit, ale i vychovávat a usilovat, aby politické cíle národa pronikly i do nejnižších tříd společnosti.
Začátkem roku 1850 byly tyto noviny vládou zastaveny, ale ještě v první polovině toho roku začal Havlíček vydávat politickou revue Slovan, ovšem i tyto noviny byl nucen roku 1851 zastavit. Za svého působení v novinařině byl Havlíček dvakrát souzen a koncem roku 1851 byl vypovězen do tyrolského Brixenu.
Tam se pokoušel literárně tvořit, studoval lidovou slovesnost a četl odbornou literaturu, ale podmínky, ve kterých žil, pod stálou policejní kontrolou, cenzurou korespondence a politickým útlakem podlamovaly jeho zdraví.
Když se roku 1855 vrátil do Čech, jeho přátelé se jej ze strachu před policií stranili a za jeho pobytu v Brixenu mu zemřela žena. Již dalšího roku 1856 umírá na souchotiny.
Epigramy - krátké, prudké a útočné novinové útvary. Havlíček v nich odhaloval rozpory mezi učením církve a jejím konáním a představoval církev jako nositelku zpátečnických snah. Kritizoval státní a veřejnou moc, poukazoval na protiklad panstva a lidu, vysmíval se šlechtě, panovníkovi a kritizoval kulturní a literární život v některých jeho tendencích.
Tyrolské elegie - útočí proti policejnímu státu, Havlíček zde vyjadřuje svůj odmítavý postoj vůči státní zvůli
Král Lávra - satiricky zobrazuje reakční společenské síly, využívá cizích pohádkových motivů. Skladba je méně útočná, prostupuje jí ironie a humor. Záměrem bylo vysmát se hlouposti všech korunovaných hlav.
Křest svatého Vladimíra - námět je převzat z Nestorova letopisu, ve kterém se vypráví o tom, jak ruský kníže Vladimír přikázal utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna. Vyjadřuje základní myšlenku, že náboženství slouží k ovládání lidu. Car Vladimír je zde zobrazen se všemi negativními vlastnostmi absolutistického vladaře, omezeností, hrubostí, nadutostí a krutostí
Český kritický realismus
Cíle a úkoly českého realismu:
- literatura má sloužit národním zájmům a podporovat politický boj
- autoři chtějí vystavovat pravdu o životě
- ostře vystupují proti romantismu, ale uplatňují jen některé zásady realismu
- realisté odborně studují zejména venkovské prostředí a píší národopisné studie
- zabývají se spíše povídkami - vzniká méně románů
Žánry kritického realismu: - venkovská próza
- historická próza
- sociální tematika
Venkovský román
Realisté se snažili zachytit v uměleckém díle soudobou vesnici, její proměny a život obyvatel. Oblíbené téma.
Karel Václav Rais
Horské kořeny
Rodiče a děti
Zapadlí vlastenci - obrázek ze sklonku obrození v podhorském kraji, měl být oslavou obětavých a nadšených národních pracovníků
Antal Stašek
Vlastním jménem Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta.
Blouznivci našich hor
O ševci Matoušovi a jeho přátelích
Josef Holeček
Ve svých dílech zobrazuje Jižní Čechy. Autor desetidílné románové epopeje Naši.
Jan Herben
Moravský spisovatel, autor kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení.
Jindřich Šimon Baar
Katolický kněz zobrazující Chodsko.
Paní komisarka - o Boženě Němcové
Václav Beneš Třebízský
Autor historického románu, ve svých dílech se snaží vychovávat a dojmout.
Královna Dagmar
Bludné duše
21.listopadu 2010
21. listopadu 2010 v 19:46 | Ladíí
|
Deníček
Dneska byl pernej den. Už od rána pečeme a teprve ted jsem si uděla chvilku na sebe a na úkoly. Chvilku budu na blogu a pak půjdu spát. Zítra má přijet tetička, tak se na ni musím vyspat.
Cuketové muffiny
21. listopadu 2010 v 19:27 | Ladíí
|
Recepty
Suroviny:
250g cukru
3 vejce
1 vanilkový cukr
350g pol. mouky
1 prášek do pečiva 200ml oleje
400g najemno nastrouhané cukety
1-2 lžičky skořice
hrst kokosu
pár kapek vanilkové tresti (nemusí být)
Postup:
Cukr a vejce ušleháme, pak přidáme
všechno ostní a promícháme. Do
formy na muffiny dáme papírové
košíčky a naplníme. Pečeme asi
20-25 min. při 160-200 stupňů.
Po vychladnutí zdobíme čokoládou.

Přeji dobrou chuť.
Něco o mě
20. listopadu 2010 v 23:00 | Ladíí
|
Něco o mě
Zdravím vás. Jmenuji se Ladka, je mi 13 a bydlím v Šumperku. Chodím do 8 třídy, jsem normální někdy i drzá puberťačka, která ráda peče a kreslí. Mezi moje oblíbené barvy patří bílá, fialová, stříbrná a růžová. Chodím do dramatického kroužku spolu s kamarádkami Leou, Janou a Kájou. Kdysi dávno jsem chodila i na hodiny klavíru.
